Historie punčoch

Když je venku chladno a vy chcete předvádět nohy v krátké sukni, natáhnete si punčocháče. Nejspíš berete jako samozřejmost, že je můžete nosit. Jenže ještě vaše babička tyhle nylonové zázraky do pasu vůbec neznala. Její punčochy byly z bavlny nebo z hedvábí, sahaly jenom do poloviny stehen a připevňovaly se na podvazky. V zimě se jí pak na holých stehnech mezi kalhotkami a punčochami dělaly omrzliny. Čtěte, jak se stalo, že vám teď tahle vymoženost tak perfektně sedne.

Kdo má hezčí lýtka?
Hebké, pružné, tenké punčocháče nejspíš považujete za jednu z nejženštějších a nejsvůdnějších součástí svého šatníku. Muži se shodují, že pohled na vaše nohy v nylonových punčochách je dokáže přivést do varu spolehlivěji než listování erotickým časopisem. Původně však byly punčochy výhradně jejich výsadou. Už staří Řekové si balili nohy do pásů kůže. Nedělali to pro parádu, ale proto, aby se při práci neporanili. Skutečné punčochové šílenství nastalo až po vynálezu pletacího stroje v roce 1589. Chlapi tenkrát totálně propadli hedvábným punčochám, které si oblékali pod krátké kalhoty a zdobili je mašličkami! V módě byly jasné barvy, především žlutá, takže po ulicích běhaly davy drsňáků s kanárkovýma nohama. Ve vypasovaných punčochách předváděli vypracovaná lýtka a dokonce se předháněli, kdo je má líp tvarovaná. Anglický král Jindřich VIII. si prý punčochy dokonce vycpával, aby vypadal nejvíc sexy ze všech. Ženám bylo povoleno nosit tyhle hebké skvosty až v 19. století. Úzkostlivě je však schovávaly pod sukně, protože když některá z nich na pár vteřin ukázala kotník, mužům vzrušením poskakovaly ohryzky. Chudší ženy tehdy nosily punčochy po kolena a na horním lemu dělaly uzel, bohatší si pořizovaly podvazky. A z těch se ve třicátých letech dvacátého století stala obrovská móda, protože ženy začaly nosit kratší sukně. Záblesk holého stehna nad lemem drahých hedvábných punčoch s oblibou ukazovala třeba Marlene Dietrichová. Pak přišel rok 1939 a největší zlom v historii punčoch: vynález nylonového vlákna. Z téhle tkaniny se o rok později začaly vyrábět úžasně jemné nylonky, které byly tisíckrát svůdnější než ty hedvábné. Od těch současných se lišily jen tím, že měly vzadu šev, nepřiléhaly tak těsně k tělu a byly z hrubší, méně průsvitné látky. Za první čtyři dny se jich prodalo přes čtyři miliony! Těm ženám, které je nesehnaly, nezbylo než předstírat, že žhavou novinku také vlastní. Natíraly si dolní končetiny speciálním hnědým make-upem na nohy a zezadu si tužkou na obočí kreslily na lýtka hnědý "šev". Kosmetické salony dokonce nabízely líčení nohou, a kdo si to nemohl dovolit, alespoň si lýtka nabarvil čajem nebo odvarem z čekanky.

Podvazky pryč!

První nylonky se prodávaly pouze ve Spojených státech, což Evropanky pěkně štvalo. Za druhé světové války si američtí vojáci vozili "nylonové zlato" s sebou do Evropy, aby je mohli ženám prodávat za velké peníze. Některé dámy za nedostatkové zboží dokonce neváhaly platit sexem. A doba největší slávy punčoch teprve měla přijít. Když vstoupily do módního světa minisukně, musela mít nylonové punčochy už úplně každá žena. A nejen jedny, ale rovnou celý arzenál. Od padesátých let byly totiž punčochy jemnější, bezešvé, ale hlavně levnější, takže se nakupovaly ve velkém. Jak se však zkracovaly sukně, začalo ženám vadit, že jim pod lemem vyčuhují podvazky. S řešením přišel francouzský návrhář André Courréges, který na zimu navrhl k minisukním punčochové kalhoty. Okamžitě se začaly vyrábět ve všech možných barvách a vzorech. Některé ženy je kupodivu zpočátku odmítaly; připadaly jim v porovnání s klasickými punčochami s podvazky málo sexy. Přesto punčocháče postupně zvítězily na celé čáře. Dnes už je koupíte doslova za babku, takže nemusíte přemýšlet, jestli vám vydrží měsíc, nebo je hned roztrháte. A muži vás v nich milují.

(zdroj: http://naniskuv.blog.cz/0801/historie-puncoch)

„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde